Liturgicky už jsem mimo. Vlastně jsem i jinak dost mimo.

 

"Raduj se, no tak! Bůh se stal miminkem, narodil se i do Tvého chlívku.. " 

Rozjařené tváře lidí v kostele, dojaté stařenky, tklivá Tichá noc, ve které se přece nám nám .. 

Žaludkem mi prochází stahy úzkosti. Mám průjmy a třesu se po celém těle. Když si vezmete hodně huňatej kabát, tak se to dá docela zakrýt. Vždyť je přece ten kostel tak vymrzlej ..

Když máte tu milost brečet, tak se Vám po tváři řinou slzy bolesti umocněné pocity méněcennosti v kontrastu těch správných křesťanů, co právě zakoušejí tu Vánoční radost.

Možná i v době vánoční netoužíte po ničem jiném než spát, zamčít se, nemejt se a v případě, že do toho máte hozený ty úzkostný stavy .. ubližovat sami sobě třeba neustálým dopováním nervózního organismu sladkostma.

Možná jste se ale taky dostali za vůni stromečku, dojemnost koled, roztomilou nostalgii papírového Betléma. Možná jste se dostali tomu Bohu, tomu tolik jinému Bohu .. Bohu plné radosti blíž, než se dostala většina Vašich spolufarníků.

Nevysvětlím to. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mně bylo letos po mnoha letech 2 celé dny dobře.