Doprdele Bože!

Kde jsi když Tě v panických atakách prosím o zakročení?

Kde jsi když se u záchodovýho prkýnka svíjím v úzkostnejch křečích a sotva dýchám?

Kde doprdele jsi? Proč nepříjdeš? Proč nepřikážeš všem bouřím, aby ustaly?

Jsi Světlo i hluboká temnota.

A já bipolární úzkostná depresí rozevřená rána.

Stvořená ke Tvému obrazu.

Kde doprdele jsi?

"V ty chvíle jsem na kříži. A všechny Tvý stavy jsou tam se mnou."

(řekl a odmlčel se)