Aby toho slečínka neměla málo. Ano diagnostikovaná epilepsie.

To by dávalo smysl. Různejm depersonalizacím, disociacím a jamais vu.

Jaký to je?

Bavíte se s někým koho důvěrně znáte a najednou na Vaši mysl přijde taková chmurná mlha a zdá se Vám, že toho člověka vůbec neznáte, že je cizí, proč tam s ním skutečně jste a podobně.

Nebo se taky stává to, že žijete v jakémsi dením snu. Pohybujete se ve své hlavě a trošku ulítáváte i mimo ní a vůbec se necejtíte zakotvený v realitě. 

Je to dost těžký. Dost těžký k nesení a dost těžký pro Vaše okolí k snesení.

Mám radost, že se už ví, že to nemusí bejt psychotickýho, ale neurologickýho kořene. Že to mohou být částečné záchvaty. Ale všechno je to tak smotaný dohromady...

Prostě budu moc vděčná, když Pánu Bohu řeknete. Aby psycho-kata držel v realitě, aby ho uzdravoval a dával mu zdraví ducha, duše i těla.

Taky chci říct, že je pro mě obecně těžší modlitba, protože tím jak se člověk soustředí na něco, Někoho, mimo tak obyčejné vnímání ... tak to někdy zmlhuje celý.


Myslím, že se budu muset začít učit modlit krájením rajčat, důsledným našlapováním na chodník, tělem a ostatními hmatatelnými skutečnostmi. Ora et LABORA.

V tomdle je dost inspirativní mariánská spiritualita. Růženec. Až k hranicím obyčejná kuchyně a Josefův hrnek od kafe s novinama na stole a Panna zavařujíc letní ovoce. Nazareth pro magory s depersonalizačníma poruchama. Z důvodu jakýchkoliv.