Nedávno jsem byla u zpovědi .. vyblívala jsem tam všechny ty svý hnusy, ke kterejm mě úzkosti, deprese vedou a tak .. A najednou jsem v srdci zaslechla hlas:

"Buď ke mně milosrdná, prosím moc buď ke mně milosrdná ..."

Ten samej Bůh co nám dává svý milosrdenství a co sám je Milosrdenství prosil, abych byla k Němu milosrdná já. Něco takovýho jako, vezmi mě prosím na milost. Vezmi mě na milost.

No a abych Ho měla ráda, prostě prosil jako malý dítě, hrozně tak nějak opravdu až v úzkosti, respektive, já se tak chovám v úzkosti, že dost brečím a prosím .. Měj mě rád, neubližuj mi, nechtěj po mně pořád něco ... Prosím jen o chvilku pokoje a lásky .. prosím ..

No a tak stejně On prosil.

Možná Ho nemám ráda a možná prostě jen chce být blízko. Možná chtěl, abych se vzdala toho, že Ho budu odhánět.. při každým pokusu přijít blíž. Že Jeho láska neubližuje .. 

Bůh mě prosil o milosrdenství.