Prosím všechny ty, kteří se cítí být dospělými, aby mi článek okomentovali.

---------------------

Odstěhovala jsem se z města, kde jsem po maturitě strávila VŠ studia, kde jsem našla svou první roční "opravdovou" práci po škole. S tím skončilo i spolubydlení na studentském-mladěpracujícím bytě. Bydlím teď čerstvě několik týdnů sama, mám novou práci.
Ta práce není tak osudová a naplňující jako ta první. Je mnohem více o rutině a sebe-zapírání(vůbec není nutno chápat negativně), jsem tu bez přátel. O rodině snad není třeba mluvit, kdo mě čte ví, že jsem nikdy rodinu neměla a tak ji není nutno brát v potaz.

Po mnoha úvahách a několika rozhovorech přicházím na to, že bude asi nutné udělat krok k dospělosti. Sice jsem se po střední osamostatnila, začala žít v jiném městě, začala vydělávat po brigádách sama na sebe, vařit si, sama vyřizovat operátora, smlouvy, úřady ... ale rozhodně to (evidentně?) ještě nebyla dospělost. Pořád jsem kolem měla někoho, koho jsem mohla bezprostředně poprosit o radu, s kým řešit bydlení, botník, elektřinu, kluky, boty, vodoměry .. prostě neustále byla opora v někom jiném než ve mně samotné. Stále bylo mnohem víc zodpovědnosti za život nějak tak v okolnostech a lidech kolem. Dětskost. Závislost, předně na jiném.

V práci se učím, že není možné být pořád v uspokojení a je třeba taky přijmout to, že mě to nebude vždycky bavit a přesto setrvat a nehroutit se a ještě navíc v tom žít život. V samotě mého vyvrženectví zase to, že je třeba stát předně pevně na svých nohou (já na nich spíš tak vrávorám, ale důležité je, že vrávorám na svých). Že více než kdekoliv je třeba mít oporu v sobě.

Být dospělá ve své nemoci. Vyrůst z dětskosti, kterou mi nemoc umožňuje.

To dospělení se mi nedělá vůbec lehko. Většinu svého dětství jsem dítětem být nemohla. V dospívání jsem se dozvěděla o své nemoci a tak jsem období lehkosti prožívala na terapiích, v léčebnách, na modlitbách u různých kněží. A teď mám být dospělá? Přijmout zodpovědnost za sebe sama a stát pevně v sobě?

Ještě nevím, jak dospělost chutná a jak bude chutnat ta moje. Ale asi je na řadě.

---------------------

Co je pro vás dospělost? Je dobrá? Jak v ní chodíte? A jak v ní chodíte s Hospodinem? Jak v ní jste Božím dítětem?