Kánoe letních dní opřela na dvorku,

přes hlavu si přetáhla peřinu,

v domnění,

že pod ní nalezne aksamitníky,

tma tmoucí.

...

A tak pořád schovaná zapálila oheň,

snad aby připomínal ty květiny.

Uhořela.

I s listím, co nikdy nebylo.

...

Pak mohl přijít podzim,

protože vzduch konečně zavoněl.

Psí víno naředili jeřabinovým sirupem.

Jí pro radost.


Daniel Reynek, www.afuk.cz