Vlastně ani nechci psát poetický slova a vytvářet záchvěvy melancholické romantiky, ale na podzim se tomu nedá vyhnout o dost víc než kdy jindy.

Mám ráda podzim víc než svěžest jara, vášeň léta i obnaženost zimy.

Mám ráda podzimní noci, kdy v dešti kouřím tichý cigarety na verandě, kdy ohřejvám jablečnej kompot a poslouchám Zuzanu Navarovou, kdy mi pod vytahaný svetry fouká, je chladno a vlasy se mi odráží do zrzava ..

Tak prosím ...

"Bože, podej mi ještě ten kalich, 
to víno co s nocí se měnívá na líh,
snad nad ránem na dně se dočtu, 
že v kastlíku andělskou počtu mám .."
https://www.youtube.com/watch?v=4Rka-MqMsMA

"A jsem zas já hluboko nad věcí,
a jsem zas já palčivá v záblescích..
Jsem drátek ze stříbra, na noze holubí,
chytám Tě za křídla,

jsem celá naruby,
jsem rána bez hluku,
lesklá a vzdálená .."
https://www.youtube.com/watch?v=rx_CgDFSYnw

 

Z rozhovoru se Zuzanou Navarovou:

Dá se tedy říci, že jste se – alespoň na nějaká léta – našla „doma“?

Dá.