Eucharistie. Živý Pán, zcela přítomný v chlebě.
Lembas. Chléb na cestu.

Dost času je zavřený ve svatostánku. Ve tmě kostela. V tichu. Sám. Bez zpěvu chval. Bez worshipu.


Znám tolik Boha-bojných protestantů, co to prostě čtou jinak a pokleknutí před Nejsvětější nazývají modloslužbou a říkám si: "Proč jim to Pane nezjevíš? Proč nějak nezasáhneš s mocí a slávou, aby Tě svět v tom Chlebu uviděl?". 

Včera jsem se modlila a přemítala o tom a napadlo mě. Eucharistie je tichá svátost. Protože:

"Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas." 

(Mt 12,18-19)