Zaprášený seděl na půdě a začínal si ve stále přítomném šeru myslet, že není vidět./ Ve vyšších patrech za to prý může Jan od Kříže. A taky dlouho nemytý žárovky./ Tepán Kovářem a nekončícím tikáním hodin přeslechl kroky, které se ozývaly se stále větší intenzitou./ Ve dveřích stanula malá tulačka./ Ta půda! To je ráj!/ Spoustu umouněných věcí, pavučiny, cvičky po všech třech dětech./ Ač nikoho neviděla, tušila, že jsou pod strouchnivělými krovy dva./ Zvědavě ji pozoroval, ale tak, aby si toho nevšimla./ Ať už tam s ní byl kdokoliv, věděla, že jestli okamžitě nezačne hrát na lodní zvon, který sebou pro jistotu vždy nosila v kapse, neprasknou okenní tabulky a dovnitř nevnikne proužek měsíčního svitu./ A skutečně! Přeskakovala to světlo tak rychle, jak umí jen osmiletý holky, co o přestávkách skáčou gumu./ Půda se rozechvěla rytmem pravidelných skoků./ Prach mu začal kolem hlavy vířit jako svatozář. Úplně nová svatozář./ Bylo to pro radost, aby si promnul oči a taky proto, aby vykoukl z okna./ Uviděl Kováře a všiml si, že má tulačka na šatech vyšitý Jeho monogram./ Pousmál se a začal houpat nohama....