Až ráno si všimla ořezaných vrb, který rostou kolem potoka, co teče skrz les, ze kterýho se včera v noci pokusila odletět na neznámou planetu. Chvíli si představovala, že je vidí i Kosmonaut a jsou mu odněkud povědomý. Na tyhle fantazie ale neměla moc času. Studily jí mokrý vlasy a hřála představa, že nikdo o ničem neví. Přeskočila potok a kličkovala davy do práce.


"Hej -kat, dnes zas nejdeš na oběd?" 
"Promiň, krámy, znáš to, bolí mě všechno od prsou dolů."
"Jsi podezřelá a červenáš se..."
"Vždyť říkám, KotexTájm.." 

Ba jo, vlastně někdo o tom už ví. Ve dvě ráno psala svýmu opilýmu a promiskuitnímu zpovědníkovi, která ty propastný rozdíly dobře zná. " - kat promiň, musím, Honza mě volá, někdy se prostě některý věci dějou, nepranýřuj se .."

Půvabný na tom bylo, že obnovila svůj slib čistoty, v louži, kde včera čekala na odlet, umyla svůj prstýnkovej růženec, slavnostně jej nasadila na prostředníček, zasvětila se Panně Marii Fatymské a úplněk se zaleskl v její zubní sklovině.

Pak si Kosmonauta představila znova. Úplně tiše, bála se, že když otevře obě oči, tak se přestane usmívat. Chtěla, aby se mu jen úplně obyčejně líbilo, že -kat v noci běhá lesem, vymyslel k tomu melodii a pak ji šel zahrát na pódium.

Vydrží -kat třetí den bez oběda?!!