Vážený otče biskupe,
myslel jste tohle vážně?

  • "Jestliže se Církev neztotožní s dnešní mládeží tak vymře."

Do teď jsem si myslela, že "životnost" Církve nespočívá v tom, nakolik se s kým ztotožní, ale na tom, co o Církvi řekl Pán Ježíš - totiž, že ji brány pekelné nepřemohou. Už od prvních dob křesťanství (a dnes je to možné vidět třeba v Íránu) se Církev rozrůstala tam, kde byla oběť křesťanů - jak snášením těžkostí, pronásledováním či dokonce mučednictvím. A také tím, kde bylo hlásáno evangelium ať vhod či nevhod.

Chápu, že se snažíte jít mladým "na ruku", věřím, že z dobrých pohnutek. Jakkoliv vyrůstám z mládí, tak si troufnu tvrdit, že dnešní mládež (možná víc než dřív) nepotřebuje další z institucí, která bude velmi uživatelsky příjemná. Ale možná mnohem víc Kámen, který stavitelé zavrhli a stal se kvádrem nárožním. Možná mnohem víc potřebujeme Církev od světa zavrženou. Takový byl a je sám Pán.

  • "Jestli někde existuje rozpor (mezi mládeží a Církví), tak je to proto, že ti, kteří někdy a někde Církev reprezentují, žijí v bublině. Takže je potřeba dělat to, co děláme u bublifuku, rozbíjet ty bubliny."

Obávám se, že tazatelka neměla na mysli to, že by nějaký prelát nebyl youtuberem či influencerem na instáči (přehnaně řečeno) - což jste tak trochu vystavěl. Ale mnohem zásadnější rozpor. Třeba ten, proč neředěné evangelium někdy tlačí jako kámen v botě dnešního světa. Tenhle rozpor nezmizí tím, že se Církev stane uživatelsky příjemnou záležitostí.

  • " V té chvíli Církev nebude Církví pro třetí tisíciletí."

Co myslíte Církví pro třetí tisíciletí? Je nutné vůbec stavět ty pojmy jako " Církev pro mladé/Církev pro staré/Církev pro homosexuály/Církev pro druhé tisíciletí/Církev pro třetí tisíciletí.." Církev přece není nějakou "Církví pro..".Církev stojící na evangeliu má s člověkem dělat pravý opak - v každém jeho/jejím věku, stavu, době - má přece ze mě dělat "psycho-kat pro Církev/psycho-kat pro Boha" .. ne naopak. Jsem si jistá, že jestli budeme příliš user-friendly hrozí to, že ztratíme mnohé.

  • "Jak má Církev naslouchat? Je to přesvědčení o tom, že mi ten druhý může říct něco, co já nevím."

Hlavou Církve je Kristus. Ten, který seděl u studny a povídal si s tou ženou mnoha mužů. Je to asi jediný moment v evangeliích, kde Pán Ježíš provozuje takto aktivní "naslouchání". A nemyslím, že proto, aby se od ní dozvěděl něco, co sám neví. Ale aby jí ukázal, že jí může dát napít Živé Vody, po které se nežízní.

  • "Ve společném hledání a kráčení je jádro Církve. Jde o to, aby to kráčení bylo pravdivé, pak vzniká skutečná Církev."

Co myslíte "skutečnou" Církví? Je nějaká "neskutečná" nějaká, která se tak jen jeví, ale není jí? Jak může tato "skutečná" Církev vznikat pravdivým kráčením ve společenství? Pán Ježíš Církev postavil na Petrovi a ne na společném pravdivém kráčení a hledání.

 

Nejsem pro nějakej katolickej hardcore - ale tenhle první díl mi přišel vůči mládeži až neuctivej. Milý, neurčitý něco. 
Copak si mládež nezaslouží napít "vody", po které už jí vše ostatní bude připadat málo?! Církev, která je ve světě, ale není ze světa?