Vážený otče biskupe,
díky za druhý díl Pošty. 

Dneska Vám píšu jako žena. Jako žena, pro kterou je ženství bez patosu líbezným a dobrodružným darem od samotného Stvořitele. Jako žena, která nikdy nezapadala do škatulky klidného, uměřeného, katolického děvčete z animátorských kurzů, co poslušně vše panu faráři odkýve. Jako žena, která zažívá jakému tlaku a lžím je ženství dnes vystavováno. Jako žena, která i pro žití svého ženství hledá oporu a příklady v Církvi. Jako žena, která jak píše apoštol Pavel, není v Kristu již nijak ve své důstojnosti odlišná od muže. Zaujalo mě hned několik věcí, které jste řekl.

  • Hledáme, jak pozvat ženy, jako ten hlas, který v Církvi chybí, do rozhodování.

Nepřipadá Vám, že tento trend je spíše než trendem Ducha, trendem doby? Nejsou tyhle otázky pouze plodem současné "kultury", proti kterému se stavíte, když říkáte, že v tomto bylo  "biblické smýšlení" také kulturně podmíněno a neměly bychom na to tedy klást doslovný důraz? Jak rozlišíte, jestli to opět není spíše o době, než o hledání pravdy? Mimochodem, prvním hlasem v Církvi, ještě před tím Ježíšovým, byl hlas ženy -  Jeho Matky, když řekla své "fiat". Pokorné a plné přijetí Boha, které mělo tuto "rozhodovací" roli, snad největší. 

  • Podle jedné tazatelky jste řekl, že jsou do církve ženy přijímány jen jako služebné řeholnice.

Nevím samozřejmě, jestli jste to řekl a nebo ne, ale proč to "jen služebné"? Není to opět trend doby, že nějaká mírnost, "sebezapomenutí" (nemluvím o tom, když si člověk sám sebe neváží), služba, jsou něco jako "jen" a to obzvlášť u ženy, která by měla směřovat výš? Neříká Pán Ježíš (a to přece i apoštolům - mužům - proč tedy to rozdělování "služebnosti žen a sluřebnosti mužů"), že máme jeden druhému mýt nohy, jak nám to On sám ukázal? Neřekl snad On sám, že bude po vždycky připomínáná ta žena, co rozbila alabastrovou nádobku, právě proto, že takto vyjádřila postoj pokorné služby, skrze kterou oslavila samotného Boha? Nejsou to snad slova Matky Boží . "Jsem služebnice Páně, ať se mi stane ..."? Podle mě tímhle prostě Církev hraje na notu doby, že by přece žena měla chtít víc - co Ježíš ukazuje, že je víc? (A to přece i pro muže!, kteří jako pastýři či manželé mají dávat příklad pastýře, co za své stádo pokládá život a Ježíše - Ženicha, který pokládá život za Církev..)

  • Synodní charakter naslouchání ženám, model, který by měl nastat mnohem dříve..

Týjo, začínám se trošku bát, jakmile se mluví o změně charakteru Církve, to mi přijde takový ideologický.. Co se tím na synodě myslelo? Proč se do háje pořád staví ženství a mužství do nějakého postoje nepřátelství, že je potřeba "obnova naslouchání" etc.? Proč se Církev sama staví do role, kterou ji přisuzuje společnost, že je "mužskou záležitostí" proti ženskému géniu, když přistupuje na hru "musíme přece naslouchat ženám"?

  • Naslouchat příběhu kněžky Javorové, pro hledání inspirace a cest do budoucnosti..

Příběh paní Javorové úplně detailně neznám, ale moc mě mrzí, že jste skoro v celém videu nehovořil o tom, co s ženami udělal Pán Ježíš. Jak revoluční v tom byl - bavil se s ženami, dokonce s nejposlednější prostitutkou, měl učednice a následovnice, které s Ním všude chodily .. dokonce přítelkyně, jestli to tak mohu nazvat, prostě ženy, které měl rád - Martu a Marii. Marii nechal sedět u svých nohou - velmi důvěrně k ní hovořil. A přesto svěřil apoštolství mužům.

Jsem přesvdčená o tom, že jsou ženy organizačně velmi nadané (zorganizovat harmonogram týdne s kroužky, úkoly, péčí o celou rodinu etc. mi přijde jako úkol organizačně podobný zvládání chodu malé firmy..), že jsou ženy, co umí nezaměnitelným způsobem vést lidi (něhou, péčí, moudrým slovem, modlitbou), že jsou ženy, co se dovedou mistrně rozhodovat. Nejsem žena, co by ji bytostně bavilo být od rána do večera v kuchyni, nejsem přirozeně submisivní typ (konec konců, muž je hlavou a žena krkem, ne? :) )...ale jsem si velmi vědoma, jak potřebuji pevnost, sílu, rozhodnost muže - kterou prostě jako žena (a obzvláště žena psycho-katí, chápu, tím je to velmi ovlivněno, ale znám mnoho takových nepsycho-katích, co to mají stejně) v té specificky mužské formě nemám a k doplnění potřebuji. A nemyslím to jen čistě partnersky, ale i při rozhodování od kolegů v práci, táty v rodině a kněží v Církvi.

Prosím Vás o jedno, veďte nás ženy v duchu evangelia, který je tak trochu "naruby". Potřebuji to, jinak se ztratím. A inspirujte nás pro příště ženskými "rozhodujícími" vzory v Církvi - Pannou Marií, co dovedla říct "fiat", Máří Magdalénou, která se v duchu pokání odvrátila od hříchu a žen od hrobu, co utíkaly říct spoštolům o Ježíšově Vzkříšení ... nebo třeba mámy otce Kuffy. Nebo jakékoliv mámy, přijde mi, že jsou to totiž ty největší lvice Boží.