V posledním odstavci tohoto článku je to, kvůli čemu Ti píšu. Kdyby Tě nezajímal prostředek. Je to jako se štrůdlem, nejlepší je patka. :) 


Ten večer si vybavuji docela přesně. Klečela jsem spolu s asi desítkou dalších lidí u sochy Panny Marie Lurdské v našem farním kostele a svorně jsme v pravidelných intervalech prosili "oroduj za nás". Bylo to někdy v máji, protože jinak na tyhle společné mariánské dýchánky nemá většina lidí náladu.

Vstala jsem a chystala jsem se jít domů. Cestou jsem minula v poslední lavici oplácanou ženu, na níž visely dvě děvčátka. Odhadem tak tří a pětileté. Jedna se do kostela hodila svým vzezřením blonďatého barokního andělíčka s modrýma očima, jen bez loutny. A ta druhá vypadala (bez legrace!) jako dítě Ježíš z filmu Umučení Krista od Mella Gibsona. Jestli si vybavujete tu scénu, kdy zakopne, spadne a Panna Maria se k Němu vrhá a kouká, co kolena ... 

Nešlo mi je nějak minout, protože kdo sedí s dvěma unavenými dětmi v kostele asi v osm večer? Tak jsem se paní zeptala, jestli bych si nemohla pohladit prstýnky vlasů té blondýnky, že jsou neskonale přitažlivé. A ona řekla, že ano. A tím to celé začalo.

Long story short. Ještě ten večer jsem se dostala do plesnivého bytu, kde v jedné místnosti bez vody ležel na matraci opilý otec a vedle byla druhá matrace, kde spávaly holky. Jinak nic - krom pár komínků nevypraného dětského oblečení, talířů a hrnců. Moje první setkání s chudobou skoro až třetího světa, v třetím patře prvního světa. Od té doby jsem tam začala pravidelně chodit, když otec odcházel na své alkoholické tahy. Lehce manipulativní technikou, která patří krom půvabu k mým hlavním přednostem, jsem k tomu přiměla ještě dalších pár kamarádů. Takhle jsme tam chodili asi rok. Byt jim vymalovali, odplísnili. Sehnali (doslova neprochcaný) matrace a hráli si s holkama. Peníze jsme vybírali po sborech, farnostech a nebo jsme to pumpovali ze svejch brigád.

Long story ještě víc short. Jejich máma se po nějaké době z celé situace zbláznila a skončila na psychiatrii. Holky daly do děcáku. Asi na rok než se máma zlavírovala a mohla si je vzít nazpět. Občas jsme za nima do děcáku jezdili. Co se za pár týdnů v děcáku může z dítěte stát je hrozný...

No a od té doby, co jsou zase s mámou, což je asi devět let, si je občas beru na víkend nebo třeba jen na odpoledne a dělám jim něco jako starší ségru. A teď proč Ti píšu. Za vysvědčení jsem holkám slíbila výlet do Prahy. Zajdeme si na něco dobrýho, do kina, prostě věci co budou puberťačky bavit. Každej asi tuší, jak je pro holku v tomhle věku důležitý cítit se hezká ba přímo krásná. No a těmhle holkám máma z finančních důvodů koupí sotva pastu a šampón. Tak jsem si řekla, že jim pořídím "holčičí beauty balíčky". Zajdu do DMka, vyberu takovou tu řadovou péči - voňavý sprcháče, krémy, třeba nějakou béčkovou vůni, lak na nehty.. znáte to. A jelikož nemají na jiné oblečení než ze sekáčů, ráda bych je vzala do nějakýho obchodu jako je Terranova, New Yorker (sorry udržitelná módo a bangladéšský děti z textilek),  aby si pro ten pocit mohly vybrat třeba nějaký pěkný tričko nebo šaty nebo sukni ... 

Sama jsem takovej punkáč žijící na milosti Boží, movitá zrovna nejsem, ale chtěla bych, aby si to holky mohly jednou fakt užít. Jízdné zvládnu, dobroty taky, ale říkala jsem si, že aby si mohly pořídit nějaký hadřík a ten beauty balíček, tak že Ti dám příležitost udělat skutek milosrdenství a střádat si poklad pro nebe. Odhaduju to dohromady tak na 2000 - 2500 Kč. Kdo chce přispět, ať mi napíše do zprávy, pošlu číslo svýho účtu a pak zpětně i vyúčtování a soukromě fotku nadšenejch holek. Jelikož jste křesťanský lid milosrdný a bude Vás chtít pomoct tolik, že bych mohla vybrat i víc - což vlastně nepotřebujeme, tak to nanejvýš na těch 2500 Kč stopnu.

Díky. Pán Bůh Vám to oplať na dětech či celibátu.
 

A krásně o nás, takovejchle holkách zpívá Yael Naim.