Klečela v lavici. Dívala se na kříž s Korpusem a s vážností člověka, na jehož poslední ano, čeká ten, co podá jed, se zeptala. /// Ta bolest Pane, to je ta láska? /// To z očí kanou polibky? /// Ano! Spěchal mi s tím nejtoužebnějším pohledem vstříc. ///Posbíral je a utěsnil v alabastrové lahvičce , která Mu vyklouzla z rukou a rozbila se dutým nárazem o zem.. // A pak už nebylo vůbec nic. Jen mlčící Korpus a ona, v lavici kostela, na který zapomněl Bůh. ///