Poslední tři měsíce jsem sama dost v píči.

 

O víkendu mi volala ta divná ženská s epilepsií, co se o holky pomáhá starat, jestli má zavolat policii a sociálku, když si ta starší (14) let análním a orálním sexem zařizuj různý výhody. Chlast, chlapy a drogy. V hajzlu jsem jí řekla, ať to udělá. Už jsem nemohla, na pracovní šichtě. Třeba jí to zachrání. 

Od léta nastupuje do diagnosťáku a začne soudní proces o umístění v nějakým dalším zažízení.

 

Mladší (13) let je ta hodná (nikoho nekouří a nefetuje), jen se léčí s antidepresivama na psychiatrii. Dvě hodiny mi dneska volala, totálně v píči. Už jsem nemohla. Nevyspaná s dvojitou dávkou novejch antidepresiv sama. Záchvaty pláče a obavy, že bude mít schizofrenii jako její matka. Ještě větší pláč, že jí nikdo, krom té epileptičky, co jí kurva často hladí ruce, nemá rád. Tak jsem řekla, že já jo. Že vím, co to je se prokousávat ze zpíčenýho dětství. A že to dá, ale život bude po většinou na hovno. Ale dá to. Protože Bůh ji nenechá se nadejchat těch sraček, topit jo.

 

V srpnu budu mít na starost na pár výletů tedy jen tu mladší.

 

Vloni někteří z Vás přispěli penězma - prosím vás úpěnlivě - letos ty prachy dejte panu farářovi a nechejte za ně sloužit mši svatou.

 

Prosím...