Tento týden jsem měla výročí křtu.

Pro ještě lepší představu mizérie mého života zavzpomínejme na okamžiky, kdy jsem byla křestní vodou obmyta k věčnému životu.

 

Křtil mě prý skoro devadesátiletý kněz. 

Byla mše a já byla načančaná v mámou upleteném svetříčku s knoflíčkama z pravé perleti.

Pan farář, asi vinou věku(?) zapomněl, že mě má pokřtít. 

Tak odsloužil mši a nic.

Naši za ním po mši šli, že teda jako co ten křest. 

A on se zhrozil, že zapomněl a až odešli lidé, tak nás vzal ke křtitelnici a zapomenutá byla přičleněna ke Kristu.